Lament Lúthien Romantická Milostná Mystická Tragická Elfská I. věk Epická Zádumčivá

Na začátku byl Hančin dramatický nástin dialogu mezi Lúthien a Mandosem. Napsala argumenty, které tak mohly padnout. Samotná píseň potom vznikla o jednom víkendu, kdy jsem byla nedobrovolně sama doma a bylo mi smutno. Tesknila jsem po své lásce a cítila jsem v tom stesku zároveň i bolest a hořkost. Proč nemůžeme být spolu? Milovat tak bolí… A text se mi začal skládat sám. Byla jsem původně venčit želvu, ale sbalila jsem ji chvatně a utíkala domů psát, dokud text plynul. Spojily se v něm mé rozjitřené pocity s Hančinými chladnými argumenty, s větami typu: „No moment, holka, tohle nepůjde. Představ si tu tlačenici, kdyby tohle chtěl každý. Nevidím důvod, proč zrovna kvůli vám by se měl zbořit řád světa.“ A stihla jsem to. Asi za dvě hodiny bylo napsáno a mně se ulevilo. Tentokrát to bolestné odloučení nebylo bezúčelné.

Tehdy jsem se nacházela v takovém rozpoložení, že jsem nebyla schopná přenést přes srdce myšlenku, že by tuto moji niternou duševní zpověď zpíval někdo jiný. Byť jsou to jistě zcela běžné pocity zamilovaných duší. Měla jsem obavu, aby tato moje sobecká tužba nepřinesla do Společenstva konflikt – protože Lúthien přece hraje Fallon. Nicméně problém byl elegantně vyřešen dříve, než stihl vzniknout. Lúthien se v té době nachází v Mandosových síních, kde nezpívá tělem, tedy svými hlasivkami a svým dechem, ale zpívá duší. A ta může mít hlas zcela libovolný. Ta totiž jistě měla všechny hlasy Ardy. Tedy proč ne můj? Navíc Fallon byla možná docela ráda, že zrovna tento kus nemusela zpívat, protože se tak mohla zcela položit do tance a všechny ty emoce (identické, jako ty, které já vtiskla do své písně) vyjádřit plavným pohybem, tak jak bych to já nikdy nedokázala. A přitom bych to tolik chtěla umět! Vznikla tak jedinečná „dvojjediná“ Lúthien.

Při prvním předvedení čerstvě napsaného "Lamentu" na zkoušce budoucího představení "Beren a Lúthien" píseň ještě neměla dohru (zcela jiného hudebního charakteru), na kterou Lúthien na představení rozjela svůj prosebný tanec. Tu později připojilo Bardě – opět to byl jeden z jeho náhodných zbloudilých nápadů – a podle mého názoru, až teprve ta dohra s vokálem a tancem zahraje na lítostivou strunu Náma Mandose. Až teprve ta zanechá má ústa dokořán a slzy v očích.

Ale přesto – už při tom prvním předvedení ústa dokořán zanechala – a to u našich tehdy ještě velmi mladých dětských členek souboru. (Pro ostatní dospělé cyniky to bylo zjevně moc naivní.) Ale chvála Erua za dětské indikátory čistých emocí. Díky nim jsem získala pocit, že v tomto mém nesvéprávném zamilovaném výlevu přecijen něco je. Když má zrovna člověk to správné vnitřní vyladění...

Nicméně je asi dobře, že více takových už zřejmě nikdy nevznikne.

Elsa

Zoufalstvím zmítaná,
já zemřela jsem s ním.
Milovat bolí!
I v síních čekání…

Cyklus Beren a Lúthien

(obsahuje 24 písní, z toho 20 na CD Beren a Lúthien, 2 jen zde na webu Písně Středozemě, 2 doposud nenahrané)

• Dívčí příběh (není na CD)
  
• Tarn Aeluin
• Setkání Berena a Lúthien
• Klenot za Klenot
• Kdopak to přichází? (není na CD)
• Sauronův výslech
• Souboj Saurona s Finrodem Felagundem
• Finrodova smrt
• Valacirca
• Útěk z Hírilornu
• Tol Sirion
• Podvojná píseň (není na CD ani na webu)
• Hoď mi klacík!
• Thuringwethil
• Ukolébavka pro Morgotha (není na CD ani na webu)
• Carcharoth
• Létám
• Návrat do Menegrothu
• Svatební píseň
• Hon na Vlka
• Čekání
• Lament Lúthien
• Rozhodnutí
• Rozloučení (Namárië)