Fëanorova smrt Tragická Elfská Věky Stromů

Falešné společenstvo Složeno 2009 Nahráno 2010

Závěrečná píseň pásma "Fëanor a jeho synové", které se poprvé hrálo na Tolkienconu v roce 2010. Většinovým hrdým autorem je Laeg, v závěru písně se znova objevují motivy dalších autorů, které zazněly v pásmu dříve. Píseň se odehrává na bitevním poli po Dagor-nuin-Giliath (Bitvě pod hvězdami). Noldor tehdy zvítězili nad skřety, ale Fëanor se ve své zlobě proti Nepříteli nedal zastavit a po bitvě chvátal za zbytkem skřetů a myslel si, že se dostane k samotnému Morgothovi a vyrve mu silmarily. Fëanor daleko předběhl řady svého vojska a málem zaklepal na dvěře Angbandu, ale prchající skřeti se obrátili, na pomoc jim vyšli balrogové a Fëanor byl obklíčen. Po dlouhém boji ho skolil Gothmog, pán balrogů.

Na smrt raněnému Fëanorovi se před očima odehrává jeho život. Znova slyší varování Olwëho v Alqualondë, slyší svou matku Míriel, slyší znova až příliš důslednou Mandosovu sudbu. Nakonec promlouvá ke svým synům, kterým zanechává vskutku nezáviděníhodný odkaz, a umírá. Jak víme, Fëanorovi se říkalo „Curufinwë“ – „Ohnivý duch“. A nebylo to jen obrazné pojmenování, neboť jeho duch byl ve svém chvatu tak ohnivý, že se jeho tělo rozpadlo v popel, a bylo rozváto jako dým. Jeho poslední věta: „Přišel den, kdy pohltí mě zem“ je více než výstižná.

Píseň byla složena pro symfonický orchestr. Tím ovšem Falešné společenstvo nedisponuje a tak jsme píseň pojali tak majestátně, jak se dalo - s klávesami, kytarami, flétnami a vokály. Výsledek je na CD „Fëanor a jeho synové“, které nahrálo Falešné společenstvo ve studiu ve Velimi na jaře 2010.

 

Cyklus (CD) Fëanor a jeho synové

• Zlé zprávy
• Konfrontace
• Není cesty zpět
• Plátno z Valinoru II
• Olwëho přesvědčení
• Mandosova Sudba
• Bílé lodě
• Helcaraxë
• Víno a slzy
• Bitva pod hvězdami
• Fëanorova smrt
• Chůvičky, aneb Když jsme byli malí

 





 

Více