Chůvičky Veselá Elfská Věky Stromů

Historické pozadí písně

Sedm Fëanorových synů nám všem tak trochu splývá a tak jsem chtěla – s trochou nadsázky – odlišit jejich charaktery; poznatky k mé interpretaci vycházejí z toho mála, co je o činech jednotlivých synů známo. Maedros a Maglor byli z oněch sedmi ještě tak ti nejhodnější, snad proto i přežili celý První věk a snad by to s nimi i dopadlo docela dobře, kdyby dva zbylé silmarily po Válce hněvu neukradli; proto i jejich dětské prohřešky jsou o něco méně kruté než zbylých pěti bratrů. Nejznámější z bratrů je asi Maglor, slavný pěvec, nejkrutější byl zřejmě Caranthir a nejvíce fascinován opačným pohlavím Curufin (ten, který unesl a obtěžoval Lúthien a který také jako jediný ze sedmi synů měl potomka – třebaže se zřejmě v análech nezachovalo, s kým); Celegorm nikdy nevykonal žádný čin sám, věčně ve vleku Curufina; a o Amrosovi a Amrathovi se neví nic jiného, než že byli dvojčata.

V písni se nám mihne hned několik vedlejších postav: Vala Oromë, který jezdí na koni Naharovi; dědeček Mahtan (otec matky Nerdanel, který byl kovářem a učil taje řemesla Fëanora); dědeček Finwë (otec otce Fëanora), malá Aredhel, dcera Fëanorova bratra Fingolfina (ta, co skončila v hustníku s temným elfem Eölem), Galadriel, dcera Fëanorova bratra Finarfina (známá svými zlatými vlasy), Finrod, bratr Galadriel, později zvaný Felagund (nejušlechtilejší z Finwëho potomků, který položil život za Berena) a Thorondor, Manwëho orel.

Celá píseň je založena na předpokladu, že sedm synů odpovídá sedmi palantírům, které Fëanor, jak je známo, vytvořil ještě před silmarily; a že palantíry sloužily jako domácí sledovací zařízení neposedných uličníků. Napovídalo by tomu i to, že v pozdějších dobách, kdy byly palantíry zachráněny uprchlíky z potopeného Númenoru a převezeny do Středozemě, se jeden z nich ukázal nepoužitelným, protože věčně hleděl na moře a nikdy nic jiného neukázal; to byl zřejmě palantír zacílený na Maglora, jediného z Fëanorových synů, který nezemřel, a který šílený ze ztráty silmarilu (sám ho do toho moře hodil) chodil po břehu a lkal.
A ještě na závěr – na tom kredenci nestál Fëanor, jak si to někteří vykládají, leč palantíry vyrovnané v řádku. A zda z toho plyne, že se Fëanor často oddával vaření, už nechám na vás.

Vznik písně

Tuhle písničku jsem složila v létě 2009 jako příspěvek do cyklu Fëanor a jeho synové, poprvé byla předvedena na Tolkienconu 2010.

Inspirační věta této písně byla: „Když jsme byli malí, rádi jsme si hráli.“ Jako všechny moje humorné písně vznikla skoro sama během pár dní, prostě stačí chytit nápad, v představách si připravíte strukturu, kterou chcete naplnit, a pak už konkrétní slova a věty sami skáčou do připravených formiček.
Nakonec je to jednoduchý nápěv typu odrhovačka. Zpívejte vesele a skotačivě, vhodné doplnit rytmickými nástroji (dřívka, chřestítka apod.).

Na představení v r. 2010 jsme tuto píseň zařadili jako úvodní, ale na CDčko jako závěrečnou, aby ten, komu by už nápěv refrénu lezl na mozek, mohl CD s klidným svědomím vypnout.

Cyklus (CD) Fëanor a jeho synové