Chůvičky Veselá Elfská Věky Stromů

Falešné společenstvo Složeno 2009 Nahráno 2010

Pisen

Fiktivní autor

Fëanorovi synové, kteří vzpomínají na své mládí.

Historické pozadí písně

Sedm Fëanorových synů nám všem tak trochu splývá a tak jsem chtěla – s trochou nadsázky – odlišit jejich charaktery; poznatky k mé interpretaci vycházejí z toho mála, co je o činech jednotlivých synů známo. Maedros a Maglor byli z oněch sedmi ještě tak ti nejhodnější, snad proto i přežili celý První věk a snad by to s nimi i dopadlo docela dobře, kdyby dva zbylé silmarily po Válce hněvu neukradli; proto i jejich dětské prohřešky jsou o něco méně kruté než zbylých pěti bratrů. Nejznámější z bratrů je asi Maglor, slavný pěvec, nejkrutější byl zřejmě Caranthir a nejvíce fascinován opačným pohlavím Curufin (ten, který unesl a obtěžoval Lúthien a který také jako jediný ze sedmi synů měl potomka – třebaže se zřejmě v análech nezachovalo, s kým); Celegorm nikdy nevykonal žádný čin sám, věčně ve vleku Curufina; a o Amrosovi a Amrathovi se neví nic jiného, než že byli dvojčata.

V písni se nám mihne hned několik vedlejších postav: Vala Oromë, který jezdí na koni Naharovi; dědeček Mahtan (otec matky Nerdanel, který byl kovářem a učil taje řemesla Fëanora); dědeček Finwë (otec otce Fëanora), malá Aredhel, dcera Fëanorova bratra Fingolfina (ta, co skončila v hustníku s temným elfem Eölem), Galadriel, dcera Fëanorova bratra Finarfina (známá svými zlatými vlasy), Finrod, bratr Galadriel, později zvaný Felagund (nejušlechtilejší z Finwëho potomků, který položil život za Berena) a Thorondor, Manwëho orel.

Celá píseň je založena na předpokladu, že sedm synů odpovídá sedmi palantírům, které Fëanor, jak je známo, vytvořil ještě před silmarily; a že palantíry sloužily jako domácí sledovací zařízení neposedných uličníků. Napovídalo by tomu i to, že v pozdějších dobách, kdy byly palantíry zachráněny uprchlíky z potopeného Númenoru a převezeny do Středozemě, se jeden z nich ukázal nepoužitelným, protože věčně hleděl na moře a nikdy nic jiného neukázal; to byl zřejmě palantír zacílený na Maglora, jediného z Fëanorových synů, který nezemřel, a který šílený ze ztráty silmarilu (sám ho do toho moře hodil) chodil po břehu a lkal.
A ještě na závěr – na tom kredenci nestál Fëanor, jak si to někteří vykládají, leč palantíry vyrovnané v řádku. A zda z toho plyne, že se Fëanor často oddával vaření, už nechám na vás.

Vznik písně

Tuhle písničku jsem složila v létě 2009 jako příspěvek do cyklu Fëanor a jeho synové, poprvé byla předvedena na Tolkienconu 2010.

Inspirační věta této písně byla: „Když jsme byli malí, rádi jsme si hráli.“ Jako všechny moje humorné písně vznikla skoro sama během pár dní, prostě stačí chytit nápad, v představách si připravíte strukturu, kterou chcete naplnit, a pak už konkrétní slova a věty sami skáčou do připravených formiček.
Nakonec je to jednoduchý nápěv typu odrhovačka. Zpívejte vesele a skotačivě, vhodné doplnit rytmickými nástroji (dřívka, chřestítka apod.).

Na představení v r. 2010 jsme tuto píseň zařadili jako úvodní, ale na CDčko jako závěrečnou, aby ten, komu by už nápěv refrénu lezl na mozek, mohl CD s klidným svědomím vypnout.

 

Cyklus (CD) Fëanor a jeho synové

Obálka CD Fëanor a jeho synové

 





 

Více



Autor písně

Daniela Binderová Daniela Binderová

Interpreti

Blanka Salmonová (Fallon) - kytara, sólo Carantir, sbor
Daniela Binderová - sbor
Eliška Nejedlá (Elsa) - sólo Maglor, sbor, perkuse
Filip Burian (Laeg) - zobcová flétna
Jana Syrovátková (Jixipen) - dřívka
Jitka Žídková - sólo Celegorm, sbor
Karolína Vyskočilová (Půlka) - kytara, duet Amras, sbor
Michal Kára (Lemming) - sólo Maedhros, sbor, perkuse
Petr Bohdan (Bóža) - sólo Curufin, sbor
Tereza Lesáková (Goldberry) - duet Amrod, zobcová flétna

nahráno ve studiu Médiastudia production březen až květen 2010 
mastering K. Kvasnička