Ai! Laurië lantar Teskná Elfská II. věk

Ach! Jak zlatě padají listy ve větru, 
nesčetné dlouhé roky, jako křídla stromů!
Pominuly dlouhé roky jako doušky sladké medoviny
ve vysokých síních nejzazšího Západu,
pod blankytnými klenbami Elbereth,
kde hvězdy se chvějí v písni jejího hlasu,
svatého a královského.
Kdo mi teď naplní číši?

Vždyť nyní Rozvětitelka, Elbereth, Královna hvězd,
pozvedla z Věčné bílé hory ruce jako oblaky,
a všechny cesty utonuly v hlubokém stínu;
a ze šedivé země lehla na pěnící vody mezi námi tma a mlha
navždy skryje drahokamy z Calacirye.
Teď ztracen, ztracen je těm na Východě Valimar!

Sbohem! Snad najdeš Valimar!
Snad právě ty jej najdeš, sbohem!