Imladris Oslavná Elfská IV. věk

Největší těžkosti Roklinka zažívala v době válek s Angmarem; po roce 1356, za vlády krále Arvelega I. byla dokonce na nějaký čas Angmarem obležena. V pozdějších letech sloužila hlavně jako utajené útočiště pro elfy i zbylé arnorské Dúnadany. Roku 2941 se tu zastavila druřina trpaslíků vedená Gandalfem a Thorinem Pavézou na cestě do Ereboru. Roku 3019 se tu sešla Elrondova rada, která rozhodovala o osudu Jednoho prstenu a následně se odtud vypravilo Společenstvo prstenu. Po konci války o Prsten a zničení Jednoho prstenu pominula i moc elfských prstenů a Elrond odešel přes moře na Západ. Imladris bylo ale ještě nějaký čas spravováno a udržováno jeho syny Elladanem a Elrohirem.

(čerpáno ze stránek angrenost.cz)

Imladris

Já znával místo na horách, kde vzduch byl jasný, čistý.
To údolí dnes srovnávám jen s několika místy.
Čas tam stál, byl jako tůň o hloubce nedozírné,
a v tom čase bezčasém a v lesích země žírné
žil kdysi lid, a kdybych řek’, že neměl jsem ho rád,
tak musel bych vám, přátelé, všem právě tady lhát. . .

Jen odlesk země vzdálené se slunečnými rány -
a tady dary věčných let jen se žalem jsou dány.
Spolu s klidem elfích dnů tu bouří země živá,
co válčí s časem o čas svůj a přitom si zpívá,
a buší nohy v tanci svém, ve výhních ohně hoří,
a v očích, tůni bezčasé, zas roste touha moří. . .

Ať bouří mladá Imladris a tančí v háji stinném,
již zítra bude hvězdy číst a tančit v světě jiném.
Ať z výhní jejích kovářů jsou mocné meče jasné,
vždyť zítra se zlou temnotou i jejich záře zhasne!
A zmizí potom těch pár cest, co spojily svět s jitrem,
na zbylé z nich se nesmím dát, ty končí v světě skrytém. . .