Mlžná cesta Bojová Mystická Píseň lidí III. věk

Cesta však nebyla jednoduchá, jeli podél toku Anduiny k jihu a museli tak projet také dost blízko Dol Gulduru, kde tehdy ve skrytu a nepojmenován pobýval Sauron a ovládal Temný hvozd. Více však než jeho se Eorlingas (tj. Eorlovi lidé) obávali pověstmi opředené „čarodějnice z lesa“, což, jak my víme, byla Galadriel, která žila se svým lidem v lese Lórienu na druhém břehu Anduiny.

Galadriel se orientovala v celkové geopolitické situaci té doby docela dobře a tak jí bylo jasné, že Gondor potřebuje pomoc Eorlingas velmi nutně. Proto se rozhodla ochránit putující armádu, kterou se chystal ohrozit Sauron z Dol Gulduru, a to tak, že „vyčarovala“ mlhu, která armádu skryla, ochránila a dovedla až přímo na bitevní pole.

Je historickým paradoxem, že tímto dobrým skutkem nejen nezískala chválu Eorlingas, kteří prostě nepochopili celkovou mocenskou situaci v údolí Anduiny, ale dokonce ji proklínali za to, že jim cestu ztížila (a to i přes to, že v mlze jeli zjevně mnohem rychleji než původně doufali). Bitvu pak spojené armády Gondoru a Eorlingas vyhráli a správce Cirion dal Eorlovcům z vděčnosti do věčného držení celý Rohan, který do té doby byl součástí Gondoru; na oplátku pak obě strany uzavřely smlouvu o věčném spojenectví, díky které Rohirové o pár století později zvrátili průběh bitvy na Pelennorských polích.

Nebýt zásahu Galadriel, Eorlovci by nedorazili, Gondor by prohrál, spojenectví by se neuzavřelo a Pelennor by dopadl kdoví jak. Chtěla jsem, aby se na tento málo známý čin slavné elfky, a také na dávnou křivdu, které se na ní Eorlingas dopustili, nezapomnělo, proto vznikla tato píseň.

Fiktivní autor

Galadriel a Eorlova armáda.

Vznik a vývoj písně

První verze písně:

Tuhle písničku jsem složila na podzim 2011 jako příspěvek do cyklu o Rohirech, který byl předveden na Tolkienconu 2012, repríza se pak konala na Tolkienconu 2015.

Plánovala jsem ji složit už od jara 2011, koncept jsem nosila v hlavě, ale píseň se prostě nechtěla narodit, neměla jsem nic kromě pár vět, jako: „Slyš mou prosbu, řeko má.“ Zlobilo mě to, ale bylo to jako tříska hluboko pod kůží, ven to ne a ne dostat. Navíc jsem píseň přislíbila složit přímo pro Elsu jako vyhlédnutou představitelku Galadriel a tak i ji jsem tím držela půl roku v nejistotě.

Měla jsem jen hrubý rámec hudební a myšlenkový, jen žádný uchopitelný obsah.

Částečnou inspiraci, spíše pocitovou než slovní, jsem načerpala ze žalmů, kde jsou obraty jako „řeky, tleskejte rukama“ nebo „tehdy se rozveselí všechny lesní stromy“.

Vlastně bych měla přiznat ještě jeden zásadní zdroj inspirace, a to díl večerníčku o Rákosníčkovi, ve kterém Rákosníček potřebuje vyčarovat mlhu, podívejte se někdy na něj, to mě trochu posunulo.

Ale nakonec nejvíce zafungovala „múza deadlinea“ a celá píseň vznikla během jediného podzimního odpoledne, ve spěchu a pod tlakem „když to do večera nedám, tak to zabalím“, protože ten večer jsem měla píseň prezentovat interpretům.

V téhle písni jsem si chtěla pohrát s pravidelným střídáním 2/4 a 3/4 taktu, je to zapsáno jako 5/4, ale ve skutečnosti se i uvnitř daných taktů střídají těžké doby na třetí a na čtvrté době, což je naznačeno kusými taktovými čarami. Je to oříšek pro interprety, pro kytaristu, zpěvačku i bubeníka, kdo zakopne, ten upadne a už nevstane. Když jsem se ji sama učila, vymyslela jsem si na ni taneček, ve kterém kroky to rytmické střídání podpoří.

Z výše uvedených důvodů předpokládám, že písnička nebude obecně moc oblíbená, nebo si ji možná lidová tvořivost přetvoří na 6/4 takt. Přesto myslím, že právě díky tomu neobvyklému taktu je píseň v neustálém napětí, interpreti ženou posluchače dopředu, žádné spočinutí mu nenabízí; však taky není úplně jisté, že se Galadriel ono vzývání živlů, na kterém závisí budoucnost celého známého světa, povede.

S jídlem roste chuť, však to znáte, tak mi to nedalo. Mlhou se nese zvuk do daleka, tak mi připadalo zajímavé zjistit, jak by asi znělo, kdyby se Galadrielino vzývání živlů mísilo s žánrově zcela jiným bojovým popěvkem Eorlovy armády, nesoucím se z veliké dálky. Je to problém kvadratury kruhu, protože bylo třeba skloubit novou 5/4 píseň se starou známou Bóžovou Písní Rohanských, která je ve 4/4 rytmu (a byla již předtím rozšířena Jitkou Žídkovou o novou sloku právě pro Mlžnou cestu).

Nakonec se na Tolkienconu 2011 ukázalo, že horší než myšlenka sama je její praktické provedení, protože skoro nikdo nebyl schopen se do druhé doby pětičtvrtinového rytmu trefit a kdo se trefil, obvykle nebyl schopen udržet vražedné dvojnásobné tempo oproti Galadriel. Idea nakonec zkolabovala na nedostatku Eorlovců, kteří by do toho šli a kteří by se cestou neutopili ve zrádných močálech Anduiny.

Druhá verze písně:

Při druhém provedení Rohanského pásma o tři roky později jsem se proto rozhodla, že pasáže Eorlingas upravím na první dobu v taktu, což se povedlo, jenže ono to přitom nějak nabobtnalo v počtu hlasů a přibyly acapellové můstky mezi slokami. Výsledek se mnohem více přiblížil původnímu záměru postupného přibližování a prolínání obou motivů. Vražedné tempo sboru mísícího se do zpěvu sólistky zůstalo, ale díky snaze bojovníků a hojnosti zkoušek byl výsledek na představení obstojný, třebaže mírně falešný. Píseň končí v závěrečné „hulákací“ 4/4 pasáži, kde již máme vojsko přímo před sebou, rovnocenným soubojem sólistky a sboru; avšak vzhledem k sopránovým výšinám Galadriel jsem nakonec opustila myšlenku prolínání textů a Galadriel uzavírá svůj výstup vokálem směřujícím k závěrečnému vysokému „a“.

Třetí verze písně:

A jak to tak se mnou bývá, když dostanu prostor k tvoření, studiová verze dostala ještě jeden nový rozměr, a to motivy živlů do pozadí první části písně, pojednané v midi. Vodu jsme vyjádřili rychlým sekundovým vlněním v klavíru, vítr rytmickou kytarou a mráz vysokými cinkavými tóny.

Druhým vylepšením je pak propracovanější prolínání sboru Eorlovců a Galadriel; v polovině písně se Eorlovci poprvé vynoří v mlze v dálce, postupně se přibližují, v posledním můstku minou Galadriel a v závěrečné 4/4 části již vyjíždějí z mlhy přímo do bitvy a Galadriel, která zůstává skryta v mlze, již můžeme zaslechnou jen z dálky.