Pláněmi III. věk Epická

Podivnou píseň zpívá zem
stříbrným věžím, ozvěnou z Amon Hen,
pramici vlnky musí nést,
někdy v srdci se snoubí spolu zrada i čest.
Pochybnost máme, kam se dát,
není už kdy a není koho se ptát.

Ref: Ještě stopa je živá, ještě máme kam jít,
ještě naděje zbývá, jen se nezastavit.
Až se osudy protnou, přijde rozhodný den –
naše činy i přání rozsoudí Středozem.

S přívalem kroků pádí zem,
úzkost střídá se s vírou a noc střídá den,
tam uprostřed plání doutná snad
dvojí naděje skrytá v prostý zelený šat.
Snad nezhasne dřív, než najdem cíl,
k nezdaru souzen, kdo se nepokusil.

Ref: I když stopa se ztrácí, ještě můžeme jít,
a úsvit se vrací, jen se nezastavit.
Až se osudy protnou, přijde rozhodný den –
naše činy i přání rozsoudí Středozem.

S dusotem kopyt sténá zem,
zas osud má v rukou, kdo doufal až sem.
S rozrytou půdou mísí krev,
kdo zasel teď sklízí pánů rohanských hněv.
A v prastarém lese síla spí,
i lavinu strhne pohyb nepatrný.

Ref: Zpět je zástava bílá, zas víme kam jít,
jak povodně síla, pod ní budem se bít.
Až se osudy protnou, přijde rozhodný den –
naše činy i přání rozsoudí Středozem.