Námořní objevy Oslavná Píseň lidí II. věk

Dále pokračuje loď na západ až dorazí k tzv. Zakletým ostrovům, což byl pás země, které Valar vyzvedli nad hladinu poté, co Noldor vedení Fëanorem opustili Valinor a Valar skryli Valinor. Úkolem ostrovů bylo odvrátit lodě uprchlých elfů a také lidí od plavby do Valinoru. Bylo mnoho elfů, kteří se pokusili překonat ostrovy, většina se ale nikdy nevrátila. Jedním z mála, kdo plavbu přežil a vrátil se do Středozemě, byl Voronwë, ten, který přivedl Tuora do Gondolinu.

Není proto divu, že právě Tuor byl první člověk, který se o tuto plavbu pokusil. Když zestárl, vyplul se svou ženou Idril hledat cestu do Valinoru, ale ani on se nikdy nevrátil. Jeho konečný osud zůstává neznámý; někteří soudí, že do Valinoru dospěl (jako první z lidí, dávno před svým synem Eärendilem), jen se mu nepodařilo obrátit srdce Valar (jako později jeho synovi); a byl nakonec připočítán mezi Eldar a žije spolu s Idril ve Valinoru dodnes. Tato teorie byla oblíbená u Dúnadanů a středozemských elfů. Jiní soudí, že se Tuor a Idril cestou utopili, jejich duše však dále spolu žijí v Ulmově říši; tato teorie bývala oblíbená u prostých númenorejských námořníků. Podle třetí teorie pak Tuor dožil svá léta na Zakletých ostrovech a Idril tam možná žije stále. Tuto teorii hlásalo několik númenorejských učenců, kteří vycházeli z toho, že podle dávných záznamů z doby krále Elrose, který se pídil po osudu svých prarodičů, nebyl po Válce hněvu nikdo z valinorských bojovníků schopen potvrdit, že by Tuora nebo Idril ve Valinoru zahlédl. Odtud pochází motiv „kostí dědka Tuora“.

Dále vede cesta na jihozápad k elfímu ostrovu Tol Eressëa. Bylo to místo, odkud vyplouvali valinorští elfové, když přijížděli na návštěvu na Númenor, lidem však byl ostrov zapovězen. I když se naše zeměpisná námořní výprava hodně snažila, k ostrovu nedoplula.
A tak to vzdáváme, otáčíme se na východ a vracíme se domů, na Númenor.

Vznik písně

Píseň jsem napsala na jaře 2008 pro nově vznikající Númenorejské pásmo, které se hrálo na Tolkienconu 2009. Na rozdíl od všech mých ostatních písní zde vznikla nejprve hudba (jako pouhý popěvek, z nějž později vznikla hlavní melodie, bez textu a bez ideového obsahu); ale protože zadání bylo „Númenor“, a to znamená moře, brzy se rodí věta: „Vítr žene tmou plachetnici mou.“

Text v sobě neskrývá příliš mnoho zádrhelů pro toho, kdo zná zeměpis a dějepis Vnitřních moří. Mnozí mi vyčítají nepřesnost uváděných zeměpisných směrů, ale uznejte, že „západoseverozápad“, jakkoli je inherentně námořnický, je pro veršování nevhodný.

Podobně bývá zpochybňován „Tuor dědek“, ale zkuste vymyslet použitelný rým na slovo „předek“. Tento úkrok stranou z jinak zcela vážné písně nás přece jen vytrhne z pospávání a navrátí naši pozornost k textu.
Píseň byl můj nesmělý pokus o skládání „skutečné hudby“. Základem je kytara, která hraje rytmus se zvýrazněním první doby. Kromě doprovodné kytary má píseň tři regulérní hlasy. První hlas je určen pro zpěv a měla by ho zpívat banda (ne nutně opilých) námořníků, je to tedy primárně pro mužské hlasy. (Je paradoxem osudu, že každý z roků, kdy jsme se rozhodli nastudovat naše númenorejské pásmo – Tolkiencomy 2008 a 2012, se náš počet zpívajících mužů zredukoval na minimum.)

Druhé dva hlasy jsou určeny pro flétny, ale mohou být substituovány jedním nebo dvěma ženskými hlasy a představují mořské sirény. Nicméně jak pro flétnu, tak pro zpěv jsou oba hlasy technicky a hlavně rytmicky dost náročné (a flétnistky mě za to dvakrát nemilují).

A nenechte se zastrašit mírnými disonancemi na sekundách, vždyť i na moři občas ráhna zaskřípou.
Píseň putuje mezi několik tóninami, někde je tón „f“ a někde je „fis“, někde „c“ a někde „cis“, stejně jako se v kytaře střídají akordy D mol a D dur nebo A mol a A dur. Tyto harmonické změny jen vyjadřují, jak se počasí (a nálada) na moři rychle mění a nikdy nevíte, co přinese další vlna (nota). Nakonec však bezpečně zakotvíte v klidném domovském A molu (přístav), následovaném na konci písně dovětkem ústícím do D duru (vítající manželka, teplá večeře a suchá postel).