Návrat na Númenor Romantická Píseň lidí II. věk
Falešné společenstvo Složeno 2008
„Návrat na Númenor“ je můj první skladatelský počin pro Falešné společenstvo a první zcela originální skladatelský počin vůbec – před tím jsem napsala jen několik textů na známou melodii. Potřeba složení této písničky vznikla tak, že jsem se v roce 2008 chtěla dostat do Falešného společenstva. Na jaře se konala v Jabloňanech na Moravě první zkouška k novému představení o Númenoru, které bylo plánováno na Tolkiencon v lednu 2009. Bylo mi tehdy řečeno, že se jedná o setkání autorů, na kterém se představují nové písně. Pochopila jsem to tak, že abych tam mohla jet, musím nějakou písničku do představení mít. A já jsem tam chtěla jet…
I když s tou originalitou mého díla, jak jsem o ní mluvila na začátku, to tak žhavé není… nebo jak se to vezme. Už z dřívějška jsem znala Jitčinu píseň „Námořníkova žena“ – zpívala jsem ji dokonce svého času na hodinách zpěvu s mou soukromou učitelkou. Líbilo se mi téma té písničky. No a na hodinách zpěvu jsme probírali různá hlasová cvičení. A když jsem začala přemýšlet o tom, jak složím píseň na téma „Númenoru“, začala jsem si při cestách MHD broukat na prostinké melodie hlasových cvičení různé verše na téma opuštěné ženy na ostrově Hvězdy. Hlavní část písně „Návrat na Númenor“ vznikla tedy v metru. Jsem velkým fanouškem muzikálového žánru, takže jsem tímto principem dost infikována – to se samozřejmě přeneslo jak na tuto píseň, tak i na všechny mé další. (Ne tedy, že by jich bylo zase tolik). Takže se v písni objevují dva tábory, které si něco vyříkávají. V tomto případě jde o odvěký spor ženského a mužského principu – ženy jsou opuštěny na ostrově a nechápou, proč jen ti muži stále odplouvají na moře. Muži jsou lačni dobrodružství a na svých lodích objevují vzdálené horizonty, které je lákají víc, než známé břehy a domácí krby. Nicméně v této písni se objevují náznaky jisté emancipace žen, protože muži slibují, že se vrátí, jakmile zjistí, co je za dalším obzorem (snad to i myslí doopravdy), ale ženy už se nedají opít rohlíkem – vědí, že za jedním obzorem bude zase další a že jim moře jejich muže odvede navždy. Rozhodnou se tedy dál nedoufat v zázrak a žít raději vlastní život – bez mužů.
A teď posuďte sami – jak je to s tou originalitou?
Píseň ještě oficiálně nahrána nebyla. (Jde o prostinké dílko, které určitě počká, než budou nahrány hodnotnější kusy:-D) Předvedena byla na představení „Númenor“ na Tolkienconu v lednu 2009 a ten samý rok v létě v Polské Bielawě na Tolfolku. Tehdy se hrála, jak jsem ji původně napsala – ženy zpívali sopránem (pro jisté škarohlídy ze společenstva „ultrazvukovou fistulí“) a muži odpovídali (podle mě) v normální poloze v malé a jednočárkované oktávě. Rozsah žen byl od cis 1 do fis 2 a rozsah mužů od malého gis po a 1. Nicméně pro druhé uvedení představení „Númenor“ pro TC 2013 se společenstvo vzbouřilo, že takhle to (najednou) nejde zpívat. Takže jsme celou píseň transponovali o kvartu výš. Dopadlo to tak, že ženy začínají sopránem ve sloce, ovšem refrén už musí zpívat dole (abychom nerušili netopýry), zatímco muži se pohodlně válí ve své přirozené střední poloze:-D Bohužel se ztratil ten gradující efekt „uječeného“ refrénu, ale zase jsme získali jistější muže (kterým to v té předepsané úťápnutosti rozhodně prospělo.) A původně požadovaný efekt se částečně vrátil na úplném konci, kde se k oběma sborům mužů a žen přidává jediný sopránový (velmi) vysoký vokál.
