Framovo dobrodružství Veselá Parodická Píseň lidí III. věk

Vznik a vývoj písně

První verze písně:

Píseň vznikla náhle a neplánovaně na podzim 2011. Připravovali jsme tehdy vystoupení s pásmem o Rohirech a já měla v hlavě několik dalších písní, které jsem chtěla složit nebo dopilovat a zrovna se mi vůbec nedařilo. Byla tma, pršelo a já právě nastupovala do autobusu, když jsem jasně zaslechla v hlavě: „Drak se tlemí, neví proč.“ A k tomu obrázek přihlouplého draka a melodii této fráze písně.

Myšlenky začaly pracovat: Rohirové. Ti přece s draky neměli nic společného. Ale jo, legendární Fram přece zabil strašného Scathu. Ale můj drak není strašný. No třeba to bylo ve skutečnosti jinak, třeba se mu to podařilo právě proto, že drak nebyl zrovna bojový typ... Scatha by podle jména klidně mohla být i dračice...

Pak se přidalo nevědomí a vytáhlo z hlubin obraz dračice, co se směje, protože člověk, co s ní mluví, neví, jak poznat, že je „ona“ a ne „on“ (což je vážně netriviální problém, zeptejte se chovatelů plazů), ten pocit se mi zřejmě uložil při dávném čtení Eragona.

V té chvíli už bylo dost záchytných bodů na to, aby vznikl příběh – nedorozumění, vyražené zuby, poklad. Jen mi přišlo, že když už jsem se změnami historických údajů došla až sem, že už ani není třeba chudáka draka zabíjet.

Představila jsem si, že kdysi v minulosti to bylo vážně míněné rituální představení, které se hrávalo každoročně při příležitosti např. slunovratu, pro roli Frama se vybíral nadějný mladý muž a být vybrán byla veliká čest. Vesničané, kteří Framovi odpovídají, byli všichni lidé, kteří se rituálu účastnili, a všichni svou roli dobře znali, protože se každý rok opakovala stejně; navíc tenkrát odpovídali všichni jen: „slyšte toho člověka“, „hrdina se neleká“ a „zlého draka rozseká“. Příběh, který rituál zpřítomňoval, byl na počátku samozřejmě mnohem blíž té Tolkienově než té mojí verzi.

Ale protože to byla legenda a legendy se jak známo v průběhu času proměňují, během desetiletí a staletí se hraný příběh a tím i vstupy vesničanů mění a doplňují o různé obměny, které buď reagují na měnící se příběh („lítou saň on rozseká“), nebo tradice zaznamenává různé chyby a osobní doplňky těch, kteří se už s rituálem tak docela neztotožňují („pointu bych slyšel rád“).

Nakonec jsem si představila pozdní dobu za vlády krále Éomera, kdy pronikající civilizace z Gondoru válcuje staré tradice, a rohirskou mládež, která dává nový kabát staré rituální legendě v podobě folkloristického představení. V této pozdní době je pak hercem nejen Fram, ale i vesničané, kterým právě přišel říci, co se mu přihodilo. A když pak Fram „přehrává“ roli Scathy, je to už vlastně divadlo v divadle.

Při našem představení na Tolkienconu v lednu 2012 jsme tenhle rozměr podepřeli papírovou maskou draka, kterou si Fram dává před obličej pokaždé, když předvádí Scathu.

Struktura písně je jednoduché střídání dvou druhů slok, přičemž u prvního druhu je vždy každý sudý verš věnovaný sboru vesničanů. Cílem bylo jednak to, aby se co nejvíce lidí mohlo písně aktivně zúčastnit, a jednak také to, aby si Fram každou druhou sloku mohl vydechnout a soustředit se na další text.

Vyprávění je v zásadě přímočaré, jedinou skrytou narážkou je verš: „hrob si jednou zvolím sám“, který odkazuje na Framův spor s trpaslíky, který Fram vyprovokoval svou jízlivou odpovědí na žádost, aby vydal poklad; svou smrt z rukou trpaslíků si tak zvolil bezděky sám.

Píseň je relativně dlouhá a místy je návaznost slok ne úplně přímočará. Navíc je jasné, že takovýhle kousek se musí odehrát s patřičnými gesty, odzpívat nestačí, takže kdybyste se do toho chtěli někdy pustit a hrát před diváky, Fram se musí text nadrtit zpaměti; jakékoli zaváhání způsobí, že „spadne pěna“. Budete potřebovat aspoň tři vesničany (jednoho hlupáka, jednoho idealistu a jednoho skeptika) pro individuální výkřiky, obecné vsuvky zpívají společně.

Druhá verze písně:

V prakticky totožné podobě jsme píseň předvedli také na Tolkienconu 2015 v rámci reprízy pásma o Rohirech. Tedy až na dva drobné detaily; jednak vesničané už „hlupáka“ neokřikují „mlč“, ale „kuš“ a jednak nám Scatha od posledka trochu povyrostla.

Nahraná verze písně:

Píseň zůstala několik let bez nahrávky hlavně proto, že jsem nemohla najít vhodného představitele Frama. Bylo mi jasné, že to chce mužský hlas, a to ne ledajaký co do výrazu. Celé je to vlastně jedna velká nadsázka a one-man-show a mně chyběl představitel, který by to podal stylem, který jsem si představovala. Když se pak na jaře 2017 rozhodlo, že se nahraje píseň Gandalfovy obchodní úspěchy s Lokýtem v titulní roli, hned jsem ho také zneužila pro roli Frama. Na rozdíl od veřejné produkce jsem si dračici zazpívala sama, protože na nahrávce by princip „divadlo v divadle“ asi nevyzněl.

Ve studiové nahrávce jsme si dovolili doplnit několik drobných mluvených poznámek z davu, které povětšinou suplují to, co není vidět (mimiku a gesta divadelní verze).

A co se týče velikosti draka, jak už to bývá, s jídlem roste chuť a s opakováním příběh. Tak se nedivte, až jednou po letech kdesi u ohně uslyšíte, že drak měl „ocas dlouhý sto padesát sedm stop“ – či něco podobného.

Daniela