Tar-Míriel Teskná Píseň lidí II. věk

Tar-Palantír, tvá dcera se dnes vdává
a hořké slzy jí smáčejí šat.
Tar-Palantír, to se tak někdy stává,
že pyšní muži si navyknou brát, jenom brát.

Ach, otče můj, proč nezplodil jsi syna?
Proč křehká dívka teď má břímě nést?
Ach, otče můj, ač ruka žezlo třímá,
než moudrost předků je mocnější pěst, tvrdá pěst.

Mezihra

Ref: Neprosil, nežádal, neptal se, prostě jen bral.
Pyšný je ženich můj a srdce svírá mi žal.
Zpupný je, sobecký, krutým se Pharazˆon stal,
dychtivý bohatství, touží teď říkat si král.

Tar-Palantír, ach, proč syn bratra tvého
násilím za ženu chce si mne brát?
Tar-Palantír, já obávám se zlého.
(Vždyť) poruší zákon a zavrhne řád, věčný řád.

Ach, otče můj, on říká, jak jsem krásná,
leč touhou po moci hoří jak vích.
Ach, otče můj, proč nesmím býti šťastná?
Nečistý sňatek mi sebere smích, dívčí smích.

Mezihra

Ref: Neprosil, nežádal, ...

Tar-Palantír, tvá dcera se dnes vdává,
ta, kterou’s Míriel v kolébce zval.
Tar-Palantír, to se tak někdy stává,
on i to jméno mi vzal. . .