Sláva Númenoru Píseň lidí II. věk Epická

Vznik písně

Tato píseň vznikla na podzim roku 2001 na objednávku Jirky Grunta, který si přál, abych složila „númenorejskou vlasteneckou“ píseň. Zadání prý sice nebylo dle jeho měřítek zcela splněno, ale píseň se ujala; jen Jirka dál čeká na tu svoji.

Druhý hlas byl k písni dokomponován v létě 2002 během setkání Zpívání v Krasu a byl napsán pro Jitku Žídkovou, protože ona nemá ráda „melodie pro netopýry“.

První čtyřverší každé sloky je objektivní popis událostí oné doby, kdežto druhé čtyřverší vyjadřuje subjektivní představy a názory Númenorejců; závěr tohoto čtyřverší má ustálenou strukturu (opět mé oblíbené „zrcadlení“) – do čeho vkládá národ naděje, čeho se nemusí obávat a v závěru oslavný pozdrav panovníkovi. Poslední dvojverší zůstává během staletí prakticky beze změny, stejně jako zmíněná posvátná hora Meneltarma, a je zakončeno odkazem na budoucnost. Na těchto subjektivních výrocích můžeme sledovat postupný úpadek národa až k závěru poslední sloky, který je v ironickém kontrastu se skutečností, která později nastala.

Na Tolkienconech 2009 a 2013 byla píseň jako součást Númenorejského cyklu provedena ve dvou rozdílných podobách, v první verzi byly základním nástrojem klávesy, v druhé se významně uplatnily perkusní nástroje. Píseň měla v té době jen dva samostatné hlasy, které se v různých slokách zpívaly buď samostatně nebo dohromady, harmonicky byly všechny sloky identické. Pro tyto starší verze je k dispozici dvoustránkový základní notový zápis melodie.

Pro studiovou nahrávku z jara 2013 byla vytvořena třetí, nástrojově výrazně obohacená a místy melodicky i harmonicky pozměněná verze, která více odpovídá mé původní intenci, tj. ukázat, jak se lidový nápěv měnil v průběhu tisícileté historie Númenoru – v první sloce postřehnete ještě vlivy elfské (harfa, vícehlasy), v druhé se píseň mění na hymnu Aldarionovy flotily (doprovázené flétnami a bubínky), ve třetí na nás dýchne atmosféra Ancalimonových hrobek (tklivé housle, harmonické variace), ve čtvrté je Ar-Pharazônova armáda na cestě do Valinoru (akordeon, bubny). Pro tuto verzi je k dispozici osmistránková partitura, zahrnující hlavní nástroje a zpěv.

Vzhledem k způsobu výstavby melodie umožňuje píseň nepřeberné množství nástrojových a hlasových interpretací i harmonických variací.

Pro zpívání s kytarou u ohně je vhodnější starší verze se základní harmonií a dvěma hlasy, studiová verze vyžaduje důkladnější nácvik.

Píseň má v prvním hlase rozsah skoro dvě oktávy, což bylo u Númenorejců zřejmě běžné, pro dnešního člověka však je tento rozsah těžko zpívatelný, zvláště v tónině, kterou si zrovna nevybral. Proto byl ve starší verzi připsán onen druhý hlas, nižší a také s menším rozsahem, který nemá sloužit k budování harmonie, ale je to pouze interpretační obměna, která usnadňuje připojení se zpěváků s níže položeným nebo menším hlasovým rozsahem (což jsme skoro všichni :-).

Takže zpívejte, jak umíte a můžete.

Poznámka k notovému zápisu: V první části je zapsána jednodušší (zpěvníková) verze písně, v druhé části pak podrobně zachycena verze odpovídající studiové nahrávce.