Plátno z Valinoru II Teskná Elfská I. věk

Falešné společenstvo Složeno 2009 Nahráno 2010

Pisen

Fiktivní autor

Míriel, matka Fëanora, první manželka Finwëho.

Historické pozadí písně

Píseň vychází z deuterokanonických tolkienistických zdrojů, převážně z textu Příběh Finwëho a Míriel, který je uvedený v desátém dílu Historie Středozemě (HOME), kde je zařazen jako dodatek k většímu literárnímu celku Zvyky Eldar. Do češtiny nebyly tyto texty přeloženy do knižní podoby (můj překlad byl uveřejněn ve fanzinu Thorin v polovině 90. let). Jedná se o delší vyprávění, v kostce shrnuto to bylo takto:

Poté, co Míriel porodila Fëanora, Ohnivého ducha, byla natolik zesláblá a netoužila po životě, že byla přenesena do valinorského Lórienu, místa snů a uzdravování, kde se však neuzdravila, ale zemřela a její duch odešel do Mandosu stejně jako duše elfů, kteří zemřeli v boji nebo při neštěstí. Avšak její tělo v kouzelném Lórienu (mimochodem, ten středozemský dostal jméno po tom valinorském) nepodléhalo rozkladu a tak leželo, jako kdyby spala.

Její muž Finwë, otec Fëanora, se velmi trápil a po mnoho let chodil do Lórienu a prosil ji, aby se vrátila, ale ona ho neslyšela. Po čase se však se ztrátou smířil a nakonec si našel jinou ženu, Indis z rodu Vanyar. Valar však nechtěli zpočátku s novým sňatkem souhlasit, protože duše Míriel sice bloudila v Mandosových síních, mohla se však kdykoli vrátit do svého těla a Finwë by tak měl manželky dvě, což by vzbudilo u elfů velké pohoršení. Po dlouhých tahanicích (prostředníka dělal Mandos) nakonec Míriel souhlasila, že nebude Finwëmu bránit ve štěstí, že se do těla vrátit nechce a navždy zůstane v Mandosových síních jako duch.

Následovaly události nám všem známé ze Silmarillionu: Finwë se oženil s Indis, měli spolu dva syny, Fingolfina a Finarfina; Fëanor se otci odcizil a neměl své dva nevlastní bratry rád. Sám se mezitím oženil s Nerdanel, dcerou noldorského kováře, a měl s ní sedm synů; Fingolfin se oženil a měl syny Fingona a Turgona a dceru Aredhel; Finarfin se oženil s Olwëho dcerou Eärwen a měl s ní pět dětí, z nichž nejznámější jsou Finrod Felagund a Galadriel. (Mimochodem, napadlo vás někdy, že Galadriel byla Noldo jen z jedné čtvrtiny, z další čtvrtiny byla Vanya – po babičce Indis měla zlaté vlasy – a z poloviny byla po matce z rodu Teleri?)
Poté, co Ungoliant zničila dva Stromy, zaútočil Melkor na sídlo Formenos na severu Valinoru, kde byly uschovány silmarily – Fëanor zrovna nebyl doma, protože byl Valar pozván na hostinu – ale doma zůstal jeho otec Finwë, který byl při obraně klenotů zabit.

Feanorův příběh a příběh silmarilů pokračuje, ale nás zajímá další osud bigamisty Finwëho.
Však to znáte, nikdy neříkej nikdy. Po čase se totiž udělalo Míriel v Mandosu natolik dobře, že zatoužila vrátit se do svého těla – a Valar měli staronový problém opět na stole: Mají dovolit Míriel, aby se vrátila? Po čase bude chtít totéž udělat i Finwë, a protože byl zavražděn, nelze mu v reinkarnaci dost dobře bránit. A co pak – budou pak spolu žít všichni tři, Finwë a jeho dvě ženy? Tentokrát vyřešil situaci Finwë a nabídl, že pokud chce žít Míriel v těle, pak tedy on se už nikdy do těla nevrátí a navždy zůstane jako duch v Mandosu. Tak se také stalo. Ale aby nebudilo pohoršení setkání dvou manželek téhož muže, zůstala Míriel v domě Valie Vairë, zvané Tkadlena, jako její pomocnice. Míriel od té doby tká nekonečný gobelín, do kterého vetkává obrazové dějiny Noldor, celý První, Druhý i Třetí věk, na jehož konci odpluli ze Středozemě poslední čistokrevní Noldor.

A já věřím, že tam na druhém břehu Dělícího moře pramáti Míriel stále ještě sedí a tká dál první a nejdelší komiks v dějinách Ardy; a vypráví o osudech dalších a dalších generací potomků velekrále Finwëho, jehož krev se přes syna Finarfina, vnučku Galadriel, pravnučku Celebrían, prapravnučku Arwen a praprapravnuka Eldariona dostala do lidského rodu.

Noldorský velekrál Finwë tak může být klidně i tvým předkem.

Vznik písně

Tuhle písničku jsem skládala docela dlouho, od jara 2009 do Tolkienconu v lednu 2010, jako příspěvek do cyklu Fëanor a jeho synové. Byla jsem v té době hodně unavená, bez radosti a inspirace, říkala jsem si, že podobně unavená mohla být leda Fëanorova matka Míriel. Inspirační věty této písně, kterými se na mě pramáti Míriel v mých představách obrátila, byly dvě: „Zemřela jsem dávno předtím, než duše opustila tělo.“ a „Tkám gobelín do skonání Ardy.“

Už z podstaty věci píseň není a nikdy nebude hotová, stejně jako ani Mírielino plátno nebude nikdy dokončeno. To, co je prezentováno v textu, je úplný začátek plátna. Pro představení jsme písničku rozdělili do dvou částí, každá začínala jednu polovinu představení. Nerion a Fallon navíc vyrobili skutečné (byť konečné) plátno navinuté na dvou štanglích (sice ne tkané, ale malované), které pak převíjeno doprovázelo děj celého představení.

Při nahrávání ve studiu v r. 2010 jsme pro CD vybrali jen druhou část.

Píseň u posluchače předpokládá dobrou znalost dějin Středozemě, protože příběhy nevykládá, pouze na ně odkazuje. Kdo příběh nezná, brzy se v odkazech a náznacích ztratí. Kompozice slok je jen zkratkovým náznakem toho, co je zobrazeno na Plátně, a to zase odkazuje na znalosti a prožitky, které by měl pozorný čtenář a znalec dějin Prvního věku mít.

Recitativy jsem komponovala jako emociální pointy shrnující předchozí děj, takový osobní komentář pramáti Míriel k tomu, co se stalo.

Refrén je pak celkový rámec písně, který připomíná posluchači, že ve skutečnosti netáhne s Fëanorem do boje, ale sedí v domě Vairë a hledí na tkající Míriel; Míriel, která noldorské děti nesoudí, ale soucítí s nimi a přimlouvá se za ně.

Trochu jsem si naběhla, když jsem skládala sloku a zjistila jsem, že mi melodie přirozeně prchá do jiné tóniny. Pojednat tuhle melodii akordy mi zabralo hodně času, protože jsem chtěla nejen píseň nějak harmonicky podložit, ale zároveň pochopit, co jsem to vlastně spáchala (a možná časem někdo zkušenější řekne, že to cis ve sloce mělo být už v předznamenání :-)). Budete-li se někdy pokoušet tuhle písničku naučit hrát na melodický nástroj, jako třeba flétna, nezapomeňte, že se vám neustále mění předznamenání.

Druhou zákeřností je střídání taktů 2/2 a 3/2 v refrénu, což může mást hlavně kytaristy. Ten 3/2 přeryv na konci každá fráze je takové malé vyrušení z monotónosti, jako když na konci každého protažení osnovou pramáti Míriel přehodí směr útku.

A posledním úskokem v písni je melodický postup tří půltónů za sebou (es – d – cis), na který jsem zvlášť hrdá, není to ozdoba, ale vyplývá to ze samotné harmonie písně. Navíc ten melodický postup sedí na text „lásky i podlosti“, jako kdyby říkal, že mezi činy z lásky a mezi podlostí není zas až tak velká propast (jen dva půltóny), což pramáti Míriel dobře ví.

Protože jsme tuto píseň nahrávali na CD ve studiu, můžu případné interprety upozornit na obtíže interpretace. Rozsahem není píseň příliš náročná, přesto zjistíte, že kombinace sestupné melodie, změny tóniny a změny hlasového rejstříku ve sloce způsobí, že se pravděpodobně ocitnete, ať chcete nebo ne, v intonačním sklepě (pod tónem).

 

Cyklus (CD) Fëanor a jeho synové

Obálka CD Fëanor a jeho synové

 





 

Více



Autor písně

Daniela Binderová Daniela Binderová

Interpreti

Daniela Binderová - sólo Míriel, sbor
Blanka Salmonová (Fallon) - sbor
Eliška Nejedlá (Elsa) - klávesy, sbor, vokál
Filip Burian (Laeg) - zobcová flétna
Jana Syrovátková (Jixipen) - zobcová flétna
Karolína Vyskočilová (Půlka) - kytara
Michal Kára (Lemming) - kytara

nahráno ve studiu Médiastudia production březen až květen 2010 
mastering K. Kvasnička
ilustrace k písni: Šárka Škorpíková (jako dar Daniele)