Eölovo putování Tragická Elfská I. věk
Falešné společenstvo Složeno 2008 Nahráno 2014
Eölovo putování bylo napsáno pro pásmo o Aredhel, ale až po jeho premiéře, takže bylo veřejně uvedeno pouze jednou, při repríze v Chotěboři. Mottem písně je "Říká se, že když elf odchází do síní Mandosu, proběhne mu před očima celý život. Nebo alespoň jeho část.".
Jednotlivé sloky jsou pak opravdu scény z posledních dní Eölova života až do jeho smrti. Píseň měla při svém uvedení i působivou scénografii. Eöl při ní ležel na katafalku, kolem něj kroužily čtyři "vrány" a střídaly se ve zpěvu jednotlivých slok. Poslední sloku, ve které umírá, pak zazpíval sám Eöl.
Eölovo putování
Vracím se domů,
nečekaně nečekán,
odešli, odjeli
neznámo kam.
Procházím domem,
něco tu chybí,
Anguirel vzali si,
asi co kdyby.
Ujíždím lesem,
přecházím v cval,
nemilý příbuzný
cestu ukázal.
Ref1: Je to pravda nebo zlý sen,
náhoda či osud, co dohnal mne až sem,
nebo snad jen hněv vedl ruku mou,
v té nešťastné chvíli, v tu vteřinu zlou.
Sleduji stopy
mířící vpřed,
dostihnout ženu chci,
syna vzít zpět.
Hledám v dáli,
někde tam jsou,
bílý lem spatřil jsem
vpředu (se) mihnout.
Procházím tunelem,
dlouhou tmou,
a pak už stráže
hradí cestu mou.
Ref1:
Míjíme šestero
strážných bran,
ke králi mířím,
ač jsem nepozván.
Odmítám vězení,
přichází lest,
svobodu miluji,
ne zlatou klec.
Dopadá oštěp,
zraň koho zraň,
špatný cíl zasáhla
zákeřná zbraň.
Ref2: Teď soudí mne Turgon, prý král,
nosí titul, co sám si dal,
příbuzný vrahů, co zná jen klec,
procitne nejspíš až nakonec.
Umírám pomalu,
tiše a sám,
nad Bílým městem
krouží hejno vran.
Autor písně
Interpreti
Lemming - sólový zpěv, recitativ
Jana Jabloňová - akordeon
Lucka Bublíková - housle
nahráno ve studiu JM Studio 2014
mastering V. Červenka