Zlobří kuchařka Veselá Parodická Hobití Trpasličí III. věk

Falešné společenstvo Složeno 2013 Nahráno 2014

Pisen

Z výběru Hobita jako tématu pro nové představení jsem nebyla dvakrát nadšená. Hobit mi nikdy nepřirostl k srdci tolik, jako všechny ostatní Tolkienovy legendy, vždycky mi připadalo, že je to taková sebeironická pohádka, která se do Tolkienova světa vlastně ani moc nehodí. I když jsem nemohla popřít, že svou poetiku samozřejmě má. Ale chyběla jí (alespoň jsem si to tehdy myslela) taková ta vznešenost a hlubší smysl, který mají pak už všechny ostatní Tolkienovy příběhy.

Když jsme si tedy na začátku přípravy představení volili náměty ke zpracování, nevěděla jsem moc, co si vybrat. „Vždyť je to všecko takové pitomoučké“, říkala jsem si, „a nejpitomější ze všeho je snad to, jak se zlobři dohadují, jak si uvaří trpaslíky.“ Hm, no tak jo. Tak když už to musí být, tak si vezmu zrovna TOHLE. A pro jednou popustím uzdu své prostoduchosti!

Po studiu příslušné pasáže v knize jsem brzy došla k poznání, že samotný text jako inspirace stačit nebude. Chtělo to dvě další opatření, abych vůbec našla vhodná slova, kterými píseň zaplnit,  a to pokud možno ve stejném „pitomoučkém“ duchu, jako je předloha, ale zároveň tak, aby se lidem neobracel žaludek, ale spíš sbíhaly sliny. Chtělo to dvě kuchařky – jednak knihu s užitečným rejstříkem a druhak znalou kamarádku, která často vaří pro rodinu. (Já si totiž se svou kuchyní typu „uvařím vodu a zaliju instantní těstoviny“ moc nevěděla rady). Sešly jsme se tedy ve dvou, daly si šťopičku nějakého sladkého likéru a nad rejstříkem obsáhlé kuchařky debatovaly, na jaké všecky způsoby lze upéci maso a jaká úskalí ten který způsob skýtá – to abychom měly argumenty pro schovaného Gandalfa, který proceduru rozhodování zlobrů prodlužuje až do úsvitu.

Zjistily jsme, že ve dvou a s rejstříkem jde všecko líp – dokonce i rýmy. I když teda některé rýmy mi později Společenstvo zatrhlo a změnilo, protože jsem uzdu své prostoduchosti a naturalismu popustila už moc. Takže např. místo původního záměru představit trpaslíky v jejich nejhorším (byť asi docela pravdivém světle) veršem:

„Když oni jim ty nohy strašně smrdí
a jsou hrozně zarostlí a prdí.“
vznikl slušnější a navíc pádnější argument, který by asi zlobry zajímal víc, když se snaží dohodnout o nejlepším způsobu kulinářské přípravy:

„Bez omáčky budou hrozně tvrdí“ (tedy zpíváno tvrdě, protože zlobři asi moc spisovného jazyka neužívali.)

Během psaní textu nám taky spontánně z jednoho zlobra vznikla zlobryně. Potřebovala jsem tam napsat „já bych si je dala na slanině“, kdyby tam bylo „dal“, chyběla by slabika, kterou jsem netušila, jak jinak nahradit. Přišla jsem tedy s tímhle na zkoušku a žádala, aby mi to kolektiv nějak upravil, aby tam nebylo „dala“, ale kolektiv se kupodivu usnesl, že vlastně vůbec nevadí, že tím pádem máme zlobryni – koneckonců může to být třeba Berta. Známe vlastně pohlaví zlobrů? Mají vůbec zlobři pohlaví? Tahle debata byla velice zajímavá.

Dalším vtipným místem byly „vši v kštici“. Původně tam bylo „v palici“, jenže „palice“ jsem potřebovala použít později jako odborný termín pro zlobří hlavy. Trpaslíci tedy museli mít vši jinde. A kde jinde, než v kštici? Říkala jsem si, jak pěkně je to vymyšleno, ale převést to potom z papíru do zpěvu nebylo úplně jen tak. Všichni se pak na zkoušce za hurónského smíchu ostatních snažili zazpívat tento verš v té rychlosti, v jaké to mělo být. Nakonec mi někdo – ani nevím kdo – řekl: „Tohle si zpívej sama“. Takže takhle jsem získala roli „Trpaslík 4“.

Nakonec byl ke Zlobří kuchařce pro představení připojen dovětek (který najdete v přiložených notách). Dovětek přímo odkazuje na (záměrně) úmornou píseň od Lemminga s názvem „Kamenná svatyně“, kterou složil pro pásmo o Númenoru.  Nebyl to původně můj nápad, ale já ho pak tvrdě protlačila - že to rozhodně musíme použít, protože mi to připadalo neodolatelně vtipné. Někdo totiž – a zase už nevím kdo (to je fakt hrozný, jak je lidská paměť děravá!) – po jednom zapívání téhle písně na zkoušce začal zpívat: „ka-men-ná -ka-men-ná zlob-ry-ně-zlob-ry-ně“. Chtěla jsem to nechat i ve studiové verzi této písně, ale opět jsem byla usměrněna kolektivem. Přímo do alba Hobit tohle asi opravdu nepatří. Byl to vtip spojující dvě naše pásma – a na představení bylo také zábavné sledovat, kolik lidí ho pochopilo (kdo si ještě pamatoval „Kamennou svatyni“). Ale v nahrávce by tento jistě geniální dovětek postrádal smyslu.

Na závěr se ještě musím podělit o své úžasné dojmy z přípravy téhle písně. Myslím, že všichni si s ní užili docela srandu – zejména sekce zlobrů se vyblbla. Pokud jde o kostýmy a doplňky, tak tuším, že tam figurovaly nějaké kosti z kuřete zapletené do vlasů, teleskopická vidlička, která se snad vyrábí jedině pro tento účel, protože jiné použití si asi nikdo z nás neuměl představit, dřevárnické dýky, které vydávají skvělý šustivý zvuk, když se třou o sebe – ale žel, moc se tím stejně nenabrousí. Zlobři také dostali za úkol sestrojit vtipný taneček, zatímco trpaslíci stáli svázaní v jutových pytlech, které se k tomuto účelu speciálně kupovaly. Pamatuju si, jak jsme si je zkoušeli a prohazovali mezi sebou, jako kalhoty v butiku. A uvažovali, jak si kdo který pytel podepíše, aby si ho poznal. Pak tu ještě vyvstala otázka techniky svazování trpaslíků, ale ta byla záhy vyřešena jedním zkušeným členem. No a nemůžu opomenout zmínit děsně roztomilé vysmáté sluníčko na tyčce, na které, když se podíváte (teda pokud jste zlobr), tak hned zkameníte.

Musím poctivě přiznat, že po napsání a předvedení Hobita jako představení a po mnoha debatách, které probíhaly během příprav - o jeho náplni a hlubším smyslu, jsem si na něj svůj přísný názor velmi upravila. Vzala jsem ho konečně na milost a podprahově uznala, že taky patří do Středozemě, i když je psaný trochu jinak a jeho náboj je značně odlišný od ostatních velkých legend.

Elsa

Více



Autor písně

Eliška Nejedlá Eliška Nejedlá

Markéta Kárová

Interpreti

autor hudby: Eliška Nejedlá (Elsa)
autoři textu: Eliška Nejedlá (Elsa), Markéta Kárová
písňový cyklus: Hobit
nahráno: 11 – 12. 10. 2014

kytara: Jindřich Soukup
zpěv zlobři: Hanka Soukupová, Daniela Binderová, Ondřej Janovský (Nerion)
zpěv trpaslíci: Blanka Salmonová (Fallon), Michal Kára (Lemming), Jana Pažoutová, Eliška Nejedlá (Elsa)
zpěv Gandalf: Jindřich Soukup
agogo: Eliška Nejedlá (Elsa)

zvukové efekty, mix a mastering: Vlastimil Červenka